pomáháme

Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro
zdravotně postižené

Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené o.s.®

 O.S. Srdcem pro kočky

nadační fond Pes v nouzi

SmartDog s.r.o. Slovensko

5 rad, jak dostat psa do kondice pohybem

Pohyb a sport je důležitý nejen jako prevence obezity a dalších psích neduhů, ale i jako fyzická a duševní vzpruha pro psa i jeho pána. Podívejte se, jakými způsoby můžete svého psa rozhýbat.

 

1. Procházky

Není nic snazšího, než vzít svého psa ven a dopřát mu tak ten nejpřirozenější pohyb, jaký můžeme. Každodenní procházky by tak měly být samozřejmostí a to i tehdy, pokud má pes k dispozici zahradu. Délka procházky by se měla odvíjet od věku psa a jeho zdravotního stavu. Štěně do šesti měsíců věku bychom neměli přepínat a nutit jej chodit velké vzdálenosti, jelikož ještě nemá takovou výdrž jako dospělý pes a zároveň to může mít negativní vliv na jeho klouby. Stejně tak starého psa, nebo psa se střední až těžkou dysplazií kyčelních kloubů, není vhodné brát na příliš dlouhé procházky, které ho vyčerpají. Nelze doporučit přesný počet kilometrů, protože každé plemeno a každý jedinec zvládne ujít jinak dlouhou trasu, proto je na majiteli, aby dokázal dostatečně rozumně zvážit, co je pro jeho psa ještě únosné a přínosné a co už ne. K procházkám je vhodné vybrat spíše měkčí terén, jako jsou louky, pole a lesy, jelikož toto podloží je šetrnější k pohybovému aparátu psa.

2. Běh

Nejideálnější je, pokud majitel běhá společně se psem, jelikož může rychle regulovat svou rychlost a nehrozí příliš velké riziko, že psa uštve. Další možností je nechat psa běhat vedle sebe nebo v tahu při jízdě na terénní koloběžce či kole. Zde je ale nutné přizpůsobit se tempu psa a stále myslet na to, že vy toho jste schopni ujet víc, než kolik toho pes uběhne. Ještě víc než u procházek bychom měli mít na mysli správný výběr terénu - věřte, že pohyb po cyklostezce klouby psa příliš neocení.



3. Plavání

Při plavání pes zapojuje všechny svaly v těle a zároveň si neopotřebovává klouby, lze tedy doporučit jak štěňatům, dospělým psů i psím seniorům a psům s fyzickými problémy. Plavání je skvělým způsobem, jak u svého psa postupně zvyšovat jeho tělesnou kondici. Pozor je však třeba dávat v případě, kdy denní venkovní teploty stoupnou nad 22 stupňů Celsia – pokud je totiž pes ve vodě pobízen ke zvýšené námaze, například neustálým aportováním míčků, může se lehce stát, že se ve vodě přehřeje a zkolabuje. Na rozdíl od člověka voda psa tolik neochladí, tudíž je přehřátí možné. Stejně tak je důležité, aby se pes před plaváním nejprve postupně osmělil – nejdříve si namočil tlapky a pak bříško. Nejhorší, co můžete svému psu udělat, je, když ho rozehřátého „hodíte“ do vody – jeho dosud rozšířené cévy, kterými proudí teplá krev, se rychle stáhnou a pes se začne, zjednodušeně řečeno, vařit zevnitř - i zde hrozí riziko kolapsu, při kterém může pes rychle zemřít. Plavání je vhodné psa učit už v mladém věku, kdy nám jeho štěněcí zvědavost může pomoci překonat prvotní obavy z kontaktu s vodou.

4. Psí sporty

Pokud máte doma zdravého psa, kterého netrápí artróza, dysplazie kyčelních či loketních kloubů, nebo snad bolesti páteře a je již ve věku, kdy je jeho pohybový aparát zcela vyvinut a připraven k fyzické zátěži (zhruba po prvním roce života psa) a zároveň má již sportu odpovídající kondici, kterou chcete pouze zlepšit či udržet, můžete se pustit do široké škály psích sportů. V České republice je jich k výběru opravdu mnoho – od agility (psí parkúr), hoopers agility (psí parkúr bez skokových překážek), dogfrisbee (chytání létajícího talíře psem), dogdancingu (tanci se psem), coursingu (honění střapce taženého na lanku), psích dostihů, dog pulleru (aportování a chytání speciálních kruhů), canicrossu (běh se psem) a dalších musherských sportů až po klasický výcvik. Jejich nabídka je široká a stále se sem dostávají nové. Ať už si vyberete jakýkoliv sport, je třeba s ním začít postupně a počet tréninků si dávkovat tak, aby jejich míra byla pro psa bezpečná.

5. Cvičení na gymnastických pomůckách

Cvičení s pomocí gymnastických míčů, buráků a čoček se v posledních letech stává čím dál tím oblíbenější metodou pro zvýšení kondice psů (převážně těch ve sportovní zátěži) a také jako rehabilitační metoda pro psy po úrazu, nebo částečném ochrnutí. S míčem je třeba psa zvykat tak, aby si jej spojil s něčím příjemným – například s pamlskem. Míč je nutné zabezpečit proti odkutálení. Nejjednodušší variantou je, pokud si míč opřete o zeď, sednete si na zem, své nohy dáte po stranách míče (na zemi) a tím vytvoříte zátarasu proti jeho pohybu. Rukou s pamlskem pak psa navedete, aby se o míč opřel předními packami, a toto chování odměňujete a po několik dní trénujete. Když tuto fázi pes zvládá, můžete se pokusit psa navést za pamlskem na míč tak, aby na něj vyskočil všemi čtyřmi packami. Z počátku je dobré psa na míči přidržovat, aby nespadl, jelikož balancování na míči je velmi náročné a musí se ho postupně sám naučit. Pokud máte strach, že vám v tomto momentě míč podjede, je lepší cvičit na větším míči ve tvaru buráku, který je stabilnější a dá se lehce ve stoje obkročit a tím zabezpečit proti pohybu. Psa na míči chválíme a odměňujeme. Při balancování pes zapojuje všechny své svaly, které zároveň posiluje. Jako u každého posilování je ale zapotřebí psa nejprve zahřát – tedy rozcvičit – pokud by posiloval bez předchozího zahřátí, jeho šlachy a svaly bychom mohli naopak nechtěně zkracovat (stejně je tomu u lidí). Pokud pes zvládá balancování na míči všemi čtyřmi packami, můžeme přidat další cviky, jako jsou třeba otočky kolem své osy na míči, podávání pacek, nebo zvedání předních tlapek kdy pes stále sedí (v dogdancingu je tento cvik často nazýván „zajíček“).
Také je možné psa navést tak, aby zadní nohy nechal na míči (přiměřené velikosti) a přední nohy položil na pevnou zem. Těchto různých metod a cviků je spoustu a každoročně se pořádá několik seminářů věnující se právě tomuto druhu velmi účinného cvičení.


Zkušenost autorky

Vlastním celkem čtyři feny, z čehož jedna, pětiletá fenka chodského psa, má bohužel středně těžkou dysplazii kyčelních kloubů (označovanou číselně jako 3/3). Přesto a do jisté míry i právě proto je nutné jí udržovat v dobré fyzické kondici. Je to mladé zvíře, které miluje pohyb, zároveň je nutné udržovat její optimální váhu, aby své kyčle zbytečně nezatěžovala. Co se týče chuti k jídlu, ta jí nikdy nechyběla, je tedy nutné její krmnou dávku odměřovat. Z počátku jsem měla trochu obavy podnikat s ní aktivity, jako s ostatními svými fenkami, abych jejímu zdravotnímu stavu nepřitížila, ale jak čas ukázal, bylo nutné jí také zapojit. Vybírala jsem tedy aktivity pro ni vhodné – tedy procházky, plavání, cvičení na gymnastických míčích a přetahování se o hračky. Nejhorší by totiž v této situaci bylo, kdybych takového psa nechala proležet život doma na gauči, kde by jeho svaly rychle ochabovaly. Právě svaly jsou pro špatné kyčle tou nejdůležitější oporou. V jejím roce a půl jsem začala postupně přidávat i o něco namáhavější aktivitu, jako byl běh v tahu koloběžky, kde jsem jí mohla jak pomáhat, tak i nechat trochu zabrat. Trasu jsem vždy volila podle jejích možností a aktuálních potřeb – zhruba kolem tří kilometrů, po rovném a měkkém terénu. Její zadní nohy začaly rychle sílit a běžný denní režim jí nedělá žádný problém. Pro její potěchu a zaměstnání spolu cvičíme i dogdancing a sem tam dokonce i dogfrisbee, kde disky házím tak, aby si je mohla vzít v rovině běhu a nemusela pro ně nikterak krkolomně vyskakovat, freestylu s vysokými hody se tedy nevěnujeme vůbec. Stejně tak jsem si s ní nikdy netroufla dělat agility, kde psi musí rychle měnit směr a to často ve velmi kolmých pozicích. Myslím, že je to i přes svůj hendikep spokojený pes, který si užívá život.

Text: Marie Trauškeová
Foto: Shutterstock

 

■ nahoru