pomáháme

Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro
zdravotně postižené

Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené o.s.®

 O.S. Srdcem pro kočky

nadační fond Pes v nouzi

SmartDog s.r.o. Slovensko

Megie – dáreček k nezaplacení

starvita
reklama 

Fenka Megie je malý střapatý pejsek se stále veselým výrazem, heboučkým kožíškem a nesmírně přátelskou povahou. Potkat jí a její paničku Pavlínu Mojdlovou je možné na akcích zaměřených na agility a dogdancing, kde upoutává pozornost. Přečtěte si jejich příběh.

 

Celý proces výběru mého dokonalého psa byl tak trochu cirkus. Jelikož už doma jeden velký pes byl, naši mi povolili pouze malého psa. Jelikož malý pes je dost nepřesný pojem a u psů z útulku si nikdy nejste 100procentně jistí, jak hodně to vyroste, dostala jsem jasné instrukce od taťky, jakožto hlavy rodiny. Malý pes znamená, že velikostně nesmí být větší než náš kocour a zároveň nesmí být menší než náš kocour, jinak bych ho mohl zašlápnout. Paráda, tak asi si pořídím kočku.

Výběr nebyl jednoduchý

Nicméně, kolotoč výběru začal a jakožto úplný neznalec a budoucí majitel prvního vlastního psa jsem byla v koncích. Každý týden jsem chtěla jinou rasu, jiný inzerát byl ten pravý. Každý den jsem měnila své „požadavky“. Bylo téměř nemožné, aby se někdo vyznal v tom, co vlastně chci. Přiznávám, že ani já jsem nevěděla. Chtěla jsem „zachránit“ pejska z útulku, tak jsem hledala převážně tam. Po dnech strávených na internetu jsem stále nenašla toho, který by na mě udělal dojem, abych si řekla, že na něj se chci jet podívat.
Mamka nakonec našla v útulku vzdáleného od nás asi půl republiky (tak daleko jsem já nehledala) mladou fenku menšího vzrůstu, která mi hned podle fotky padla do oka. Trochu jsme museli zapracovat na taťkovi, abychom se tam jeli co nejdříve podívat - ideálně ještě v ten den.



Byla ta pravá!

Druhý den jsme vyrazil směr útulek. Vodítko jsem si s sebou skoro ani nevzala, neboť taťkova slova zněla jasně - jedeme se na ni jenom, jenom podívat, třeba si ji nevybereš. Ale s mamkou jsme na sebe mrkly a k vodítku jsem připnula obojek a do kapsy naházela pár pamlsků. Jasně tati, jedeme se jen podívat. Z útulku jsem odjížděla šťastná a s Megie na klíně.
Postupně jsem se začala zajímat o různé sporty. První bylo agility, které se mi po vizuální stránce hodně líbilo, než jsem zjistila, že je to pořádná makačka. Naštěstí v začátcích agility jsem po parkuru chodila, případně lehce popoběhla, neboť Megie „běh“ moc neuznávala. I přes naší neslavnou rychlost jsme díky minimu chyb občas na bednu dosáhly, ale se závody v agility jsme pak na dlouhou dobu sekly, neboť bylo patrné, že jsme se nesehrály, nejsme jeden tým. Tak jsme trénovaly jiné sporty.

Megie je miláček

Je velmi chytrá (až vychytralá), pokud má udělat něco za pamlsek, jde do všeho s chutí a nadšením. Bohužel je žravá až tak, že by mi ukousla i ruku, hračky ji moc nezajímají, ale když už, tak při nich blázní, hází si s nimi, vrčí si u toho, běhá okolo mě. Ráda štěká. Od doby, co se nám povedlo, aby si trošku spravila postavu, se jí „štěkací“ rozsah zvedl o deset oktáv nahoru. Uklidňovacími cviky se ale rychle vrátí do „normálního“ psa. Megie spí ráda v posteli (ideálně na mém anatomickém polštáři), na gauči, ale ráda si zaleze i do pelíšku. Když jsme někde na závodech, oblíbenou je její přepravka, ve které je klid a může v ní spinkat. I přes svou velikost cca 30cm v kohoutku a 10kg se Megie rozhodně nepovažuje za „gaučového psa“. Vydaly jsme se spolu i na výlet na Kralický Sněžník, kde naťapkala přes 20 kilometrů. Megie má ráda lidi a hlavně děti, na dětských dnech se ráda nechává hladit a pokud mají v ručičce pamlsek, udělá s nimi i pár povelů.

Časem se z ní stává univerzální pes

Po pár letech se Megie otrkala a agility si díky nové trenérce užívá, někdy až tak, že jí nestíhám a ona si vybírá překážky sama, takže teď máme trénink přizpůsobený tomu, aby se uklidnila. Není to lehké, je to běh na dlouhou trať, ale doufám, že se nám s Megie podaří na parkuru sehrát a budeme jeden tým. S Megie se okrajově věnujeme také dogdancingu, psím hlavolamům, poslušnosti a začínáme s noseworkem. Také jsem chtěla zkusit, jestli by Megie bavila třeba jízda s koloběžkou. No, kdyby si mohla naskočit a vezla by se, asi by jí to bavilo více. Tohle pes na tah zatím není, ale kdo ví, co ji napadne za pár let.

Text: Pavlína Mojdlová
Foto: autorka, Zuzana Nováková

 

■ nahoru


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím!