pomáháme

Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro
zdravotně postižené

Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené o.s.®

 O.S. Srdcem pro kočky

nadační fond Pes v nouzi

SmartDog s.r.o. Slovensko

Libeňský azyl

Azyl opuštěných zvířat v pražské Libni poskytuje péči týraným a nechtěným psům. Nenajdete zde ale psy z ulice – ty přeposílají do útulku v Troji, o kterém jsme psali v minulém čísle.

 

Útulek byl založen téměř před dvaceti lety Olgou Abrahamovou a její maminkou. Po jejich smrti se psí azylanti ocitli v nejistotě a bylo potřeba rychle jednat. Několik dobrovolnic, které už dříve do útulku docházely, se přes nelehkou situaci o psy dokázalo postarat, a ti tak nezůstali bezprizorní. Psi, u kterých to bylo možné, putovali k novým majitelům. Nakonec se podařilo umístit do rodinných podmínek i psy se sníženou šancí na adopci (například kvůli nedobrému fyzickému stavu).
Aby azyl mohl dále plně a legálně fungovat, bylo začátkem roku 2012 založeno občanské sdružení s názvem Naděje pro zvířata. V současné době se o útulek stará šest dobrovolnic, přičemž tři řeší zásadní věci, jako jsou příjmy a výdeje psů, získávání finančních prostředků a provoz, zatímco zbylé tři dobrovolnice pomáhají spíš při ošetřovatelské práci, focení psů a na různých akcích. Dva lidé jsou přitom v útulku stále.

Vládne psí pohoda

Po příchodu do psího azylu člověka mile překvapí pohodový psychický stav pejsků, u kterých je vidět, že s nimi v útulku pracují a postupně je socializují. Na pozemku se nachází malá hlavní budova, kde je umístěna naprostá většina psů. Všichni jsou zde pohromadě, v teple, a učí se jak správnému soužití ve smečce a jejím pravidlům, tak i běžnému každodennímu režimu lidí, kteří o ně pečují. Při mém povídání s Hankou Tesařovou kolem nás psi vesele pobíhají a touží po pohlazení – někteří si pro ně rovnou vyskočí do klína, aby měli pozornost jen pro sebe. Ti starší, poklidnější, dávají přednost odpočinku na gaučích, ze kterých nás mohou sledovat. Na zahrádce jsou dále umístěny i výběhy, které slouží pro větší psy (nebo pro psy, kteří nemohou být umístěni ve smečce s ostatními). V době mé návštěvy byli v kotcích pouze dva psi – obrovský kříženec německého ovčáka jménem Lucky, který měl velkou radost, když viděl svou oblíbenkyni Hanku, a na druhé straně zahrady čekala kříženka Berta, pro kterou si čas od času přijede dobrovolnice, která s ní pak tráví své volné chvíle.

Režim je nutný

Do azylu jsou přijímáni dospělí a starší psi. Dalo by se říci, že čím starší pes je, tím je to lepší – jsou už totiž klidnější a lépe zapadnou do smečky ostatních seniorů. Nejčastěji zde mají malé a středně velké psy. Často přijímají i pejsky s hendikepem. Naopak štěňata zde nemají vůbec (ani březí feny), jelikož by mohla narušit režim ve smečce – štěňata totiž vyžadují zcela odlišnou péči. Vzhledem ke stáří psů a často jejich pohnuté minulosti má naprostá většina z nich naordinovanou nějakou léčbu – ať už to jsou léky na srdce, nebo ledvinové diety. Psi jsou tu krmeni dvakrát denně a každý zde má svůj oblíbený kout. Také chodí pravidelně na procházky a mají přístup na zahrádku. Ideální počet psů je zde do patnácti jedinců. Starší psi si už užívají svého klidu a rádi se nechají pohladit. Když jim při tom však začne překážet mladý aktivní pes, umí se i hezky ozvat a „zazubit“, nicméně ošetřovatelé jsou již zběhlí – stačí pár slov a ve smečce je už zase nastolen klid a pohoda.

Nic není zadarmo

Péče o psy vyžaduje nejen spoustu času, trpělivosti a pochopení, ale zrovna tak i materiálních a finančních prostředků. Vzhledem k tomu, že útulek nedostává žádné příspěvky od města, funguje díky vlastnímu financování, sponzorům a fondům, kterým není osud opuštěných zvířat lhostejný. Spolupracují například s nadačním fondem Pes v nouzi a s nadací Robin, která jim proplácí kastrace. V útulku jsou všichni psi a feny kastrovaní, očipovaní, naočkovaní a odblešení. Funguje i spolupráce s jinými útulky, a to například v případě, kdy se rozdělují psi z různých kauz. Co se týče veterinární péče, tu útulek využívá u veterinární kliniky TriVet, kde se řeší vstupní prohlídky psů a běžná veterinární péče. Často ale jezdí i ke specialistům na pražské i mimopražské kliniky, podle toho, co jednotliví psi potřebují a jaká mají onemocnění.

Jak může pomoci veřejnost

Pokud byste chtěli libeňskému útulku pomoci, můžete se například přihlásit jako dobrovolný „venčitel“ (ti se hodí především v zimním období), nebo můžete do útulku přivézt deky pro psy, veterinární diety (aktuální seznam uvádějí na své internetové stránce) či granule a konzervy značky Brit Care nebo Brit Premium. Dále lze přivézt různá antiparazitika, kloubní výživu pro psy, velké pytle na odpad nebo i staré nářadí. Vděční budou i za dobrovolníky při avizovaných brigádách, při koupání, převozu nebo stříhání psů, při pomoci na různých propagačních akcích (jako jsou voříškiády a veletrhy), nebo poskytnutím dočasné péče.

Každý pes má právo na skvělý domov

Pokud někdo projeví zájem o konkrétního psa, je ideální, pokud se spojí telefonicky přímo s Hankou Tesařovou. Společně pak proberou, jestli se pejsek k onomu zájemci skutečně hodí nebo ne a zda ten je schopen mu poskytnout alespoň takovou péči, jaké se mu dostává v azylu, samozřejmě s přihlédnutím k specifickým potřebám každého jednotlivého psa. Kritérií je však více a je to naprosto přirozené. Pokud si představíte, že každodenně pečujete o živého tvora, dáváte dohromady jeho fyzický a především psychický stav a při tom všem k němu navážete pouto, není vám pak lhostejné, u koho dožije a jaké péče se mu dostane. Když si někdo zamluví štěně z chovatelské stanice, s největší pravděpodobností projde velmi podobným výslechem, není se tedy čemu divit. Když zájemce i pracovnice útulku zjistí, že by to mohlo fungovat, je pes k novému majiteli nejdříve umístěn na tři týdny do dočasné péče. To je vlastně taková zkušební doba, kdy si na sebe člověk a pes zvykají. Je sepsána smlouva, která obsahuje i možnost kontroly psa v novém domově. Až když jsou zaměstnanci přesvědčeni o tom, že nového majitele vybrali správně, jde pes do adopce. Samozřejmě jsou velmi rádi, když pak dostávají zprávy o tom, jak se psu daří.

Socializace je nadevše

Socializace obecně probíhá u psů v nejintenzivnější formě mezi sedmým až dvanáctým týdnem jeho věku (výjimečně do šestnáctého týdne) a je velice důležitá. V tomto období se totiž tvaruje chování jedince a jeho osobnost v následujícím životě. Pokud tuto důležitou fázi člověk u psa zanedbá, může to mít dalekosáhlé následky. Nic však není zcela ztraceno a pes se může socializovat i v pozdějším věku – stojí to však mnohem víc úsilí a trpělivosti. Díky tomu, že v útulku dávají psy dobrovolníkům, kteří s nimi chodí ven a někteří s nimi dokonce tráví i víkendy nebo svou dovolenou, zvykají si díky tomu na nejrůznější situace. Často se dostanou například do městské hromadné dopravy, zjistí, jaký hluk vydává fén nebo varná konvice, jaké to je, svého páníčka poslouchat a účastnit se s ním třeba výcviku na cvičáku nebo voříškiády, kde je spousta dalších psů. Takto připravený pes je pak v nové rodině většinou šťastný a nerozhodí jej situace běžného života. Při mém odchodu z útulku jsem zrovna jednu dobrovolnici zastihla. Brala si k sobě na pár dnů již zmíněnou fenku Bertu. Prý spolu takhle tráví volný čas už nějakou dobu a vyhovuje jim to. Fenka vesele máchala ocasem a s naprostou důvěrou nastoupila k paní do auta s touhou po novém dobrodružství.


KONTAKT:
Azyl opuštěných zvířat v Libni
Jeřábová 1, Praha 9 – Libeň
tel.: 724 526 537
e-mail: utulek.liben@seznam.cz
web: www.utulek-liben.com


Text: Marie Trauškeová
Foto: autorka, Eliška Janovská

 

■ nahoru


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím!