pomáháme

Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro
zdravotně postižené

Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené o.s.®

 O.S. Srdcem pro kočky

nadační fond Pes v nouzi

SmartDog s.r.o. Slovensko

Tyrani jsou zbabělci

starvita
reklama 

Nedávno otřásl českou veřejností případ týrání psa, který se po sociálních sítích šířil prostřednictvím videa. Na něm muž brutálně trápil čtyřměsíční štěně labradorského retrívra jménem Marley. Pejsek v tomhle případě nakonec skončil v péči útulku. Na problematiku týrání a na zkušenost s ní jsme se zeptali zkušeného policisty Lukáše Heinze.

 

Během své dvacetileté služby u Policie ČR jsem se setkal s těmi nejtemnějšími stránkami lidské povahy. Dovolím si tvrdit, že většina z vás, čtenářů milého časopisu o psech, si opravdu nedokáže ani v nejhorším snu představit, jakých zvrhlostí je lidský tvor schopen. Tím nejzavrženíhodnějším skutkem je ovšem páchání násilí na dětech a zvířatech. Na monstra, která takové skutky páchají, jsem si nikdy nezvykl.

Špička ledovce

Pokud je ubližováno dospělému člověku, může vyhledat pomoc, může o bezpráví vypovídat a efektivně se bránit. Děti a zvířata nic takového neumějí a nemohou. Domnívám se, že právě proto si případy páchání násilí na bezbranných tvorech zasluhují výjimečnou pozornost a extrémní tvrdost při stanovování trestů. V případě dětí je právní ochrana v České republice ošetřena velmi dobře. V případě ochrany zvířat tak tomu ovšem zdaleka není.
Veřejným míněním nedávno pohnuly případy týraného štěněte Marleyho a zmrzačeného psa Ronyho. Ve skutečnosti jde ovšem o špičku ledovce. Tyto kauzy brzy zapadnou a justiční orgány budou dál udělovat pachatelům týrání zvířat směšné tresty. A není pochyb, že tresty, které v těchto případech padají, nemají výchovný ani preventivní účinek. Je tedy třeba tlačit na zákonodárce, aby tuto chybu napravili.
Z policejní praxe je zcela zřejmé, že pachatelé, kteří se dopouštějí násilí na zvířatech, posléze páchají násilí na svých partnerech a dětech. Společenská nebezpečnost takového jednání je tedy výjimečně vysoká. Pokud by taková monstra dostala za týrání zvířat skutečně přísné tresty, v budoucnu by se tak mohlo zabránit lidským neštěstím. Tohle ale naši zákonodárci buď nevědí, nebo na to jednoduše kašlou. Ubližování zvířatům je přitom podle všech měřítek nejen odporné a zavrženíhodné, ale výjimečně zbabělé. Zvířata se většinou tyranům nebrání, protože často přes všechno, co se jim děje, svého tyrana milují.

Z praxe

Ve své policejní praxi jsem se setkal s několika případy týrání zvířat. Ty nejotřesnější, které mi utkvěly v paměti, byly dva.
Bylo nám nahlášeno, že z auta stojícího v našem teritoriu se ozývá kvílení. Podařilo se nám dohledat majitele, který auto otevřel. V kufru vozu byl uzavřen tříletý husky. Toho do kufru zavřel sedmnáctiletý syn majitele, neboť se mu nechtělo jej venčit, a šel za kamarády. Přestože nebyly vysoké teploty, pes byl vystresovaný. Otec káral svého syna velice nepřesvědčivě, proto jsem věc oznámil Krajské veterinární správě, která přislíbila dohled. Zpětná vazba nebyla ze strany veterinární správy žádná, a proto jsem několikrát navštívil majitele, abych viděl, zda je pes v pořádku. Zdálo se, že pes je v dobrém stavu. Po několika týdnech jsme dostali hlášení, že na balkoně bytu výše uvedené rodiny je pes, který hlasitě vyje. Bylo zjevné, že má k podlaze malého balkonku přimrzlé packy, proto byli přivoláni hasiči, kteří psa sundali a předali jej do péče útulku. Případ skončil jako přestupek, neboť se nepodařilo prokázat dlouhodobé špatné zacházení se zvířetem a majitel tvrdil, že psa ve spěchu na balkoně zavřel, aniž by věděl, že tam je. Nakonec se zvířete vzdal ve prospěch útulku.
Druhý případ z poslední doby. Novinář, kterého osobně znám, mě kontaktoval, že byl svědkem týrání malého psa. Majitel seděl se psem před restaurací a byl zjevně frustrovaný a opilý. Malým pejskem zatočil na vodítku ve vzduchu a dvakrát jim mrštil silou o zem. Pes hlasitě naříkal. Onen novinář majiteli psa vytrhl a dovedl jej ke mně. Podle popisu a šetřením se mi podařilo získat údaje majitele psa. Informoval jsem Krajskou veterinární správu, jejíž pracovník mi sdělil, že pes musí být veterinárně vyšetřen, na což veterinární správa nemá fondy a bez vyšetření nelze psa majiteli odebrat. Nakonec jsem se pomoci dovolal v útulku v Tróji a u kolegů z Městské policie (MP). Útulek přislíbil psa bezplatně vyšetřit a společně s kolegy z MP se nám podařilo majitele přesvědčit, že se má psa vzdát ve prospěch útulku. Pejsek nebyl zraněn, měl jen podlitiny, byl podvyživený a vystresovaný, ale jinak zcela zdráv. Věc opět skončila jako přestupek, neboť pes neměl vážná zranění a nepodařilo se prokázat dlouhodobé týrání.
V obou případech bylo nutné improvizovat a přesvědčit tyrany, že se mají zvířete vzdát. Krajská veterinární správa se v obou případech postavila k věci velmi vlažně. Bylo zřejmé, že chybí jednotná a efektivní legislativa, která by dokázala přimět jednotlivé složky státní správy efektivně spolupracovat, a domnívám se, že taková legislativa chybí dodnes. Oba pachatelé týrání nebyli dle mého potrestáni adekvátním způsobem.

Co je třeba udělat

Aby policisté nemuseli v podobných případech improvizovat, je třeba, aby zákonodárci radikálně zpřísnili tresty za týrání zvířat. Je také třeba ve spolupráci s veterináři, pracovníky útulku, ochránci zvířat, justičními orgány a policisty sladit a ujednotit postupy v praxi. V případě podezření na týrání zvířat je nutné určit kompetence jednotlivých institucí.
Je nutné zavést centrální, státem spravovaný a povinný registr zvířat, do kterého budou mít přístup všechny spolupracující instituce. Bude tak možné nejen efektivně odhalovat množírny psů, ale i vyhledávat ztracená a odcizená zvířata. Poplatky za registraci by při množství chovaných zvířat dle mého bohatě pokryly vynaložené náklady.
Kromě toho je potřeba zavést povinné veterinární zdravotní pojištění domácích zvířat. Sníží se tak nejen náklady na ošetření vlastních mazlíčků, ale i těch týraných.
V naší zemi domácí zvířata byla a jsou součástí rodin. Měli bychom tak začít zvířata brát nejen v rodinném kruhu, ale i před tváří zákona. Dokud nedojde k podstatným krokům, které zvýší ochranu zvířat v České republice, budou i nadále množitelé a pachatelé týrání zvířat odcházet od soudů s úsměvem na tváři.


Text: Lukáš Heinz
Foto: Shutterstock

 

■ nahoru


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím!