pomáháme

Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro
zdravotně postižené

Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené o.s.®

 O.S. Srdcem pro kočky

nadační fond Pes v nouzi

SmartDog s.r.o. Slovensko

Psí smečka Charlese Dickense

starvita
reklama 

Slavný anglický spisovatel se před světem neuzavíral – ba naopak, žil obklopen početnou rodinou a také spoustou domácích zvířat. Psi mezi nimi nesměli chybět.

 

Slavný anglický spisovatel Charles Dickens (1812–1870) byl vskutku rodinný typ – možná i proto, že sám prožíval velmi těžké dětství, když jeho otce uvěznili a on si musel na sebe začít vydělávat už v pouhých deseti letech v továrně na leštidla na boty. Později se naučil těsnopis, dostal místo písaře a pak se stal novinářem. Psaní mu šlo velmi dobře. Ve čtyřiadvaceti letech vydal své první dílo – Kroniku Pickwickova klubu – které jej proslavilo. V témže roce se také oženil a se svou ženou Catherine měl v průběhu následujících let deset dětí.

Psi, kočky, kanárek i havran…

Do velké Dickensovy rodiny patřila i spousta zvířat – například kanárek jménem Dick a několik psů, většinou velkých plemen – z nichž nejznámější byli urostlý Turk (kříženec mastifa), Linda (fena bernardýna), Sultán (kříženec bernardýna a bladhaunda), Don (novofundlanďan) a konečně drobounká fenka pomořanského špice zvaná paní Bouncerová. Mezi Dickensovy mazlíčky patřil i havran Grip, který bohužel tragicky zahynul poté, co se otrávil barvou. Dickens ho nechal preparovat a nyní je havran vystaven ve veřejné knihovně ve Filadelfii (USA). Byl pro Dickense inspirací při psaní románu Barnabáš Rudge, kde rovněž vystupuje havran. Po zesnulém Gripovi si spisovatel pořídil druhého havrana a pojmenoval jej Grip druhý. Tento pták je namalován i na portrétu Dickensových dětí z roku 1841, vystaveném v Muzeu Charlese Dickense v Londýně. Součástí zvířecí smečky byl i kocour Bob, známý svou oddaností slavnému páníčkovi. Také on byl – jak bylo tehdy v módě – po své smrti preparován.



Paní Bouncerová

Mohutný Turk, nejoblíbenější Dickensův pes, byl inteligentní a milující. Právě on důstojně sedí vedle svého pána na slavné Dickensově fotografii. Spisovatele velice zarmoutila Turkova smrt při železničním neštěstí. Jeho nejstarší dcera Mary zvaná Mamie nazývala Turka „nádherným mastifem“, ale spíše se jednalo o křížence.
Mamie měla fenku pomořanského špice, která dostala zvláštní jméno – říkali jí paní Bouncerová. Také tuto malou chundelatou psí dámu si spisovatel velice oblíbil. Byla nejmenší z jejich rodinných psů a podle slov Mamie vypadala jako „malá koule načechraných bílých chlupů“. Dickens ji rád pozoroval – „nesmyslně malou“ – jak si hraje venku s ostatními statnými psy. Své dceři psal v dopisech – když se i s fenkou odstěhovala – že fenku stále v mysli vidí „s trochu úzkostným výrazem v její věrné tváři, jak s hlavičkou ke straně nastavuje uši a rozvírá své intelektuální nozdry“, a neopomněl ji nechat pozdravovat.

Cizí versus místní

Paní Bouncerová byla psí osobnost. Dokazuje to jedna příhoda. Pro psy žijící v Dickensově domě platil přísný zákaz vstupu do spisovatelovy pracovny, a tak musela paní Bouncerová pobývat na koberci v chodbě. Jednoho dne, zrovna když se rodina dočasně starala také o fenku Gypsy, ležely obě psí dámy na svých místech přede dveřmi. Jaké však bylo jejich překvapení, když do domu vstoupil cvičený pudl Fosco a spolu se svým pánem byl – zákaz nezákaz – pozván do Dickensovy pracovny, aby spisovateli předvedl své triky. Paní Bouncerová se však nenechala zahanbit a potupnou situaci vyřešila po svém – jakmile Fosco začal se svým představením, Bouncerová přivedla Gypsy do pracovny, zhlédly pudlův výkon, a když skončil, obě psí dámy opět odkráčely na chodbu. Mamie pak příhodu popsala slovy: „Jako by nám dávala najevo, že když mohou cizí psi v našem domě dělat divné věci, mělo by být místním psům přinejmenším dovoleno vstoupit do místnosti.“

Báseň na památku

Paní Bouncerová, která přežila Charlese Dickense, měla dlouhý a šťastný život a zapsala se do srdcí všech, kteří ji znali. Když odešla i ona, napsala na její počest Dickensova přítelkyně Ellen Ternanová báseň, která začínala slovy:
Chybí nám tvůj měkký a elegantní krok,
láskyplné pohledy tvých bystrých očí,
tvoje pěkná hlava, tvůj půvabný výraz…

Nesmrtelní psí hrdinové

Charles Dickens žil obklopen zvířaty a ta se také často objevovala v jeho díle. Při vytváření psích postav svých románů a povídek se často nechal inspirovat vlastními psy. Například v románu Malá Dorritka vystupuje pes – novofundlanďan – jménem Lion; v románu David Copperfield jsou psi dva – Jip a Diogenes; hlavní hrdina románu Oliver Twist vlastní psa jménem Bull’s-eye, a tak bychom mohli pokračovat.
Charles Dickens zemřel v pouhých 58 letech a zanechal po sobě pozoruhodně obsáhlé a úspěšné dílo. O tom, že se jednalo o citlivého člověka, svědčí nejen jeho láska ke zvířatům, ale i fakt, že ve svých dílech často psal o chudých dětech, jejichž tragické osudy se ho bolestně dotýkaly.


Text: Mirka Koníčková
Foto: Shutterstock a archiv

 

■ nahoru


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím!