pomáháme

Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro
zdravotně postižené

Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené o.s.®

 O.S. Srdcem pro kočky

nadační fond Pes v nouzi

SmartDog s.r.o. Slovensko

Výstřel připravil o život skvělého kynologa

starvita
reklama 

Ta událost proběhla snad všemi tuzemskými médii. Atentátník zaútočil v Afghánistánu střelbou na vojenskou hlídku, jejíž součástí byli i čeští vojáci. A jeden z nich, zkušený psovod Tomáš Procházka, útok nepřežil. My jsme se rozhodli nahlédnout do života tragicky zesnulého kynologa podrobněji.

 

Dokázal pomoct nejen kolegům v armádě, ale každému, kdo měl nějaké problémy se svým psem. Na soutěžích dokonce klidně poradil i svým soupeřům. Takový byl Tomáš Procházka, jehož život ukončil výstřel afghánského vojáka v pondělí 22. října 1018.
Dobrosrdečnou Tomášovu povahu oceňovali armádní psovodi stejně jako sportovní kynologové a lidé v jeho bydlišti. „Necvičil jenom psy. Chodil s námi na letní koncerty do areálu Kristýna a naše parta ho znala jako člověka, který se uměl slušně bavit a byl ochotný pomoci každému,“ vzpomínala po tragické události učitelka Mirka z Hrádku nad Nisou. Stejně mluvili o rotném Tomáši Procházkovi jeho kolegové a kamarádi v armádě a v kynologických klubech, kam dojížděl při přípravě svých soutěžních psů. Nezakládal si přitom jen na svých zkušenostech, ale využíval i rady jiných kynologů. „Nikdy netvrdil, že právě jeho výcvikové postupy jsou ty správné. Dokázal se ze svých chyb i omylů jiných pejskařů poučit. Uměl přiznat svoji chybu, což je dnes ve sportovní kynologii docela vzácné,“ přidává své postřehy Tomášův kolega a kamarád rotmistr Lukáš Suchánek. Ten byl také jeho největším podporovatelem a pomocníkem ve sportu, který si Tomáš vybral – v mondioringu.

Služba a sport

Tomáš začal svoji vojenskou kariéru jako příslušník jednotky hloubkového průzkumu. To není zaměstnání pro každého, neboť vyžaduje dobrou hlavu, pevné nervy, zdatné tělo, odolnost a schopnost překonávat náročné situace. Jemu však intenzivní všestranný armádní výcvik u jednotky (včetně výsadkářského) vyhovoval. Při své první zahraniční misi v Iráku však poznal české armádní kynology, a tam se zrodila jeho myšlenka, že by mohl sloužit jako psovod. Už v rodných Prachaticích měl zájem o výcvik psů, když docházel na kynologické cvičiště se svojí německou dogou Arankou. Jeho myšlenka se přerodila v přání a to se nakonec splnilo, když se za několik měsíců po návratu domů ocitl mezi kynology Veterinární základny Grabštejn. U této jednotky sloužil od roku 2004 celkem čtrnáct let, změnil se jen její název a dnes ji známe jako Centrum vojenské kynologie Chotyně. Kynologie mu nebyla jen povoláním, ale stala se pro něho od samého počátku i sportem. Pro potřebu armády připravoval hlídkové psy i specialisty na vyhledávání drog a výbušnin. Ve sportu se nejprve specializoval na soutěže pro psy se služebním výcvikem, jak je pořádají například kynologické organizace podle zkušebního řádu Tartu. Díky své fyzické kondici a střeleckému talentu byl úspěšný i ve vojenském kynologickém biatlonu, který se preferuje v armádách NATO. To je závod, při kterém psovod a pes překonávají na sedmi až devítikilometrové trati více než dvacet překážek, včetně jedné vodní. Psovod na trase také střílí a pes musí zadržet jednu útočící a jednu prchající a střílející osobu.



b>Nejprve povinnosti

Nejvyšší metou pro něj byl mondioring, ale dostat se k vysněnému sportu vyžadovalo trpělivost. Bylo mu jasné, že pro tuto disciplínu musí mít také správného psa. S plemenem problém neměl, neboť od samého počátku v armádě měl belgické ovčáky malinoise, byť si během let vybral pro službu i dva křížence belgického a německého ovčáka. Tomáš nic nechtěl dělat napůl, a mondioring vyžaduje hodně času. On si přitom musel připravovat psy pro mezinárodní vojenskou misi KFOR do Kosova. Té se zúčastnil dvakrát. Přitom se nespokojil jen se stanovenou přípravou svých služebních psů. On chtěl víc, proto své malinoisy zdokonaloval i na soutěžích. „Poznal jsem ho před řadou roků na mistrovství Tartu všestranných psů ve Vimperku a pak na mnoha dalších šampionátech a závodech. Vždy patřil ke špičce, ale nejvíce jsem si cenil jeho vztahu ke psovi. Byla to ukázková souhra, při které bylo možné vidět, že z obou čiší radost z pohybu a z výkonu. Tom byl tichý a obětavý a Tartu i dalším zájemcům nezištně pomáhal rovněž jako figurant. Naposledy jsem se s ním setkal v dubnu 2018 na soutěži O pohár ředitele MP Liberec. Tam figuroval a opět se projevil jako silný chlap. Na kontrolním výkonu ho jeden z posledních psů vzal za prsty, ale on odfiguroval ještě zbývající psy a teprve potom jel do nemocnice, kde mu rány zašili,“ vzpomíná Jan Komárek, předseda výcvikové komise Speciálního kynologického svazu Tart.

Osudná mise

Koncem srpna 2018 rotný Tomáš Procházka odletěl na půlroční misi se dvěma psy do Afghánistánu. Dvouletý belgický ovčák Doky byl vycvičený na vyhledávání výbušnin a tříletý německý ovčák Bred byl zase připravený pro hlídkovou službu. Toho si vybral jako náhradního psa za svého obranářského malinoise, který během přípravy na misi onemocněl. Na základně Šindánd v provincii Herát se měl psovod se psy podílet na zajišťování bezpečnosti spojeneckých i afghánských vojáků. Spojenci tam učili místní rekruty ovládat vojenskou techniku. Jeden z Afghánců pak 22. října začal uvnitř základny střílet na auto českých vojáků a přitom Tomáše Procházku zabil a další dva vojáky zranil. Vojáci měli stanovenou výstroj včetně neprůstřelné vesty, ta ale psovoda neochránila. Tomáš Procházka se tak stal devětadvacátým českým vojákem, který od roku 1990 padl v zahraničních operacích, a čtrnáctým padlým v Afghánistánu. Byl prvním zabitým vojákem z řad psovodů, přestože se se psy zúčastňovali plnění nebezpečných úkolů, nezřídka i po boku britských, amerických či dalších spojeneckých vojáků. O českých psovodech je známo, že jsou se svými psy velmi dobře připravení, a tak si například Američané na jedné dřívější misi v Afghánistánu vyžádali na několik týdnů rotmistra Ondřeje Novotníčka. Samozřejmě si ho nejprve i se psem vyzkoušeli a psovoda poučili o zásadách činnosti u jejich jednotky. On pak prověřoval se svým německým ovčákem všechna místa, kde jednotka operovala a kde bylo podezření na nastraženou výbušninu. Pokud právě neplnil úkoly se psem, musel plnit řadu dalších povinností k jištění amerických kolegů. To vše a mnoho dalšího Tomáš Procházka znal od svých kolegů, kteří v Afghánistánu již působili, a proto se připravoval na všechny eventuality nasazení se psem. Přesto se mu stala mise v provincii Herát osudnou. Jeho smrt je o to tragičtější, že ho zákeřně zabil voják, který mu měl být spojencem. Psi Doky a Bret se vrátili domů, a po nezbytné karanténě jsou vojákům opět k dispozici.

Tomáš Procházka byl pohřbený s nejvyššími vojenskými poctami v rodných Prachaticích. Tam byl také vyhlášený rozkaz ministra obrany, kterým byl povýšen in memoriam do nejvyšší praporčické hodnosti – štábního praporčíka – a zároveň vyznamenán Křížem obrany státu. Mezi stovkami smutečních hostů bylo mnoho kynologických kolegů a kamarádů z řad policistů, celníků, psovodů Vězeňské služby i sportovních pejskařů. Tomášovi nic z toho život nevrátí, ale svědčí to o tom, jaký to byl člověk a jak si ho lidé vážili. Čest jeho památce.

Text a foto: Josef Růžička

 

■ nahoru


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím!