pomáháme

Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro
zdravotně postižené

Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené o.s.®

 O.S. Srdcem pro kočky

nadační fond Pes v nouzi

SmartDog s.r.o. Slovensko

Pálava, kraj lovců mamutů

for_pets
reklama 

Pavlovské vrchy (nebo též hovorově Pálava) jsou výběžkem Vnějších Západních Karpat. Důležitější je však skutečnost, že Pálava je neskutečně krásná v každičkém ročním období. A na jaře je nepochybně nejpohádkovější...

 

Charakteristickou siluetu Pálavy přirovnával kdysi spisovatel Jaromír Tomeček ke hřbetu spícího dinosaura. Vápencový hřeben, ze kterého se Pavlovské vrchy skládají, vznikl kdysi v druhohorním moři, aby za miliony let později byl vyzvednut nad moravskou nížinu alpínským vrásněním. Na tomto „vápencovém ostrově" s mnoha rozličnými exponovanými stanovišti se dochovala řada velmi vzácných rostlin a živočichů. I proto jsou Pavlovské vrchy součástí Chráněné krajinné oblasti Pálava, která je severozápadní součástí Biosférické rezervace Dolní Morava UNESCO.
Oblast kolem Pavlovských vrchů byla nepřetržitě obývána pravěkými lovci po desítky tisíc let, o čemž vypovídají archeologické nálezy světového významu. Kdo by neznal kyprou Věstonickou Venuši? Naleziště v Dolních Věstonicích, v Pavlově (unikátní Archeopark v Pavlově se tuto sezonu otevírá 30. března) výmluvně dokumentují život lovců mamutů, divokých koní a sobů. Do smrti nezapomenu na dobrodružství hrdinů Veverčáka a Kopčema, která jsem v dětství prožíval na stránkách legendárních Lovců mamutů pana profesora Eduarda Štorcha (1878–1956).
Ostatně dodnes lze pod Pálavou dávné artefakty zřejmě občas nalézt, má žena jako vzácnost střeží mamutí kloub, který jeden sedlák na poli pod Pálavou vyoral.



Kudy vzhůru?

Přístupových možností k výletu na Pálavu je mnoho. Když vyrazíte na túru vlakem, vystoupíte v Popicích a zamíříte k vysněné Hoře Venušině kolem Novomlýnských nádrží (na ty je pak z Pálavy krásný pohled!). Pokud se pod moravský unikát dopravíte autem či autobusem, můžete na túru nastoupit v Dolních Věstonicích, Pavlově, v Klentnici, či dokonce i v Mikulově. Rozhodně se však na výlet připravte doma nad rozevřenou mapou, abyste si ujasnili, co rozhodně nechcete minout.

Děvičky

Západně od Pavlova se na velmi příkré a ze tří stran nepřístupné skále tyčí zříceniny hradu Děvičky (zřícenina bývá též nazývána Dívčí hrady či Maidberk – Maidenburg). Děvičky jsou poprvé připomínány v roce 1222 pod slovanským jménem Dewiczky. Strategické postavení hradu bylo velmi důležité, proto zůstávalo v zeměpanském držení. U počátků Děviček stál purkrabí Štěpán z Medlova, který byl praotcem slavného rodu pánů z Pernštejna.
K tomuto místu se váže mnoho pověstí. Před hradem stojí tři skalní útesy – podle pověsti jsou to tři zkamenělé dívky. V jedné z pověstí to byla tatarská princezna a její družky, v jiné tři dcery pána hradu Arnulfa, které chtěl zneuctít ďábelský Trabaccio. Za tichých nocí se od těchto kamenů prý ozývá tichý nářek (na Děvičkách jsem se psy bivakoval několikrát; kromě houkání výra jsem však neslyšel nic). Kolem zřícenin prý také obcházejí dva ženské přízraky v bílých řízách. Když spatří člověka, prchají do trosek. Podle legendy jsou to dcery hradního pána, které po švédském vpádu roku 1645 byly zasypány v podzemní chodbě. Tato chodba prý údajně vede z hradu až pod kostel v Dolních Věstonicích.
Další pověst praví, že pod Děvičkami je ukryt zlatý poklad, který hlídá černý pes. Podle legendy jej uviděla jedna žena z Pavlova, která sekla pod hradem trávu. Rozprostřela trávnici a srpem do ní nahrnula zlato. Pes ji však kousl a ruka ženě ihned zčernala. Na kostelní věži právě zvonilo poledne. Spolu se psem zmizelo i zlato a žena měla od té doby ruku ochrnutou.

Sirotčí hrádek

Na opačné straně Pálavy stojí na severovýchodním výběžku Stolové hory nad vesničkou Klentnice nádherná a romantická zřícenina Sirotčí hrádek (je nazýván též Waisenstein, Rasenstein, Rossenstein či Růžový hrádek). Hrad byl vybudován na dvou strmých vápencových skaliscích, které odděluje hluboká rokle. Hrad byl zřejmě založen ve druhé polovině 13. století jednou větví ze švábského rodu Wehingenů nazývanou Sirotci (Waisové). Od roku 1310 patřil hrad Lichtenštejnům, kteří jej pak drželi více než dvě století. Kolem poloviny 16. století byl Sirotčí hrádek opuštěn a chátral, v roce 1590 se již připomíná jako pustý.

Martinka

Překrásná vápencová skála, která se vypíná nad Horními Věstonicemi. Impozantní skalní útes je hnízdištěm poštolek obecných, krkavců velkých a občas i výrů velkých. V zimě zde často zimuje divukrásný zedníček skalní.

Soutěska

Soutěska je výraznou sníženinou v hlavním hřebeni Pálavy mezi vrcholy Děvín (555 m n. m.) a Kotel (461 m n. m.), která sleduje tektonickou linii mezi vápnitými jílovci a pískovci pálavského souvrství svrchní křídy. Soutěska je lemována impozantními skalními bradly vápencového Děvína. Soutěska je součástí národní přírodní rezervace Děvín–Kotel–Soutěska, která byla vyhlášena už v roce 1946. Tato přírodní rezervace na ploše 380 ha patří k nejcennějším lokalitám nejen v CHKO Pálava, ale v celé České republice. Skalní stepi i lesní ekosystémy poskytují domov 630 druhům vyšších cévnatých rostlin, z nichž patří 50 druhů ke zvláště chráněným.

Stolová hora

Stolová hora (rovněž Tabulová hora) je mohutný vápencový kopec, který se vypíná nad Klentnicí a vytváří téměř dokonalou vrcholovou plošinu, na níž již v mladší době bronzové stávalo opevněné sídliště. Na jižním svahu roste vzácná šalvěj etiopská, která tu má zřejmě jedinou původní lokalitu na našem území. Stolová hora je součástí národní přírodní rezervace Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen.

Turold

Na severním okraji Mikulova najdeme vápencový kopec Turold, který kdysi těžba kvalitního vápence zmenšila bohužel asi na třetinu. Součástí rezervace je i vchod do složitého labyrintu chodeb v jeskyni Na Turoldu. Najdeme zde nejrozsáhlejší jeskynní systém v druhohorním vápenci v celém Česku. Ve vztahu k člověku drží tato jeskyně další primát – jde o nejčastěji využívanou jeskyni na Moravě, archeologové zde rozeznali 14 osídlení z různých dob. Jeskyně je zároveň důležitým zimovištěm netopýrů.

Kvetoucí skvosty

Na jarní Pálavě jsou však bezesporu nejúchvatnější kvetoucí rostliny. V dubinách nás ohromí koberce sasanek hajních a sasanek pryskyřníkovitých, nekonečné porosty kvetoucích dymnivek, na stráních nás omámí bělostné květy „tureckých višní“ – mahalebek, budeme obdivovat žluté ostrůvky vzácných hlaváčků jarních a naprosto propadneme rozkvetlým kosatcům nízkým a velevzácným kosatcům písečným (rostou pouze na Moravě). Loňské jaro bylo vskutku pro kosatce nízké mimořádné – doslova pokryly stráně Pálavy svými mnohobarevnými květy. Kromě fialové, modrofialové, červenofialové a žluté jsme objevili i rostliny kvetoucí bíle (vzácnost) a blankytně (absolutní vzácnost). Kosatcové divadlo však bohužel pro návštěvníky trvá pouze několik dní. Výlet je třeba dobře načasovat a – mít prostě štěstí!

Rady do batohu

V orientaci vám dobře poslouží mapa z edice Klubu českých turistů č. 88 Pavlovské vrchy (měřítko 1 : 50 000). Budeme se pohybovat v CHKO Pálava, využijeme proto pouze turistických značených cest a psy budeme mít stále pod kontrolou na vodítku. Určitě si nepřejeme, aby poškodili vzácné květiny nebo ulovili ještěrky obecné i zelené, ty musíme před psy uchránit. V této době hnízdí na Pálavě i mnoho druhů vzácných ptáků.
Občerstvovací možnosti nalezneme pouze ve vesnicích pod Pálavou. Na samotném hřebeni není v současnosti ani žádný zdroj vody, na což je třeba myslet.


Text: Jaroslav Monte Kvasnica
Foto: Jiřina Lacinová

 

■ nahoru


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím!