pomáháme

Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro
zdravotně postižené

Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené o.s.®

 O.S. Srdcem pro kočky

nadační fond Pes v nouzi

SmartDog s.r.o. Slovensko

Psí útulek Ciboušov

Ciboušov leží v Krušných horách, ale ve zdejším útulku se krušný život psů postupně proměňuje v život s jiskrou v oku a s nadějí.

 

Útulek v Ciboušově se nachází na kopečku mezi lesy, poli a sběrným dvorem. Je tu tedy absolutní klid a náramný výhled do okolí. Aktuálně tu mají 24 psů a devět koček. Psi mají k dispozici pěkné vnitřní kotce a zároveň i vlastní výběhy (podobně jako třeba zvířata v zoo). Pro kočky je tu speciální místnost, kde kromě pohodlných pelíšků zavěšených v různých výškách najdeme i škrabadla, dřevěné houpací mosty nebo nejrůznější hračky a hlavolamy. O zvířata se stará vedoucí útulku Eva Vohánková, která nás zde provedla, a většinou pak ještě i jeden zaměstnanec. O víkendech jí tu ale nezřídka pomáhají i kamarádi. Při focení psů určených k adopci mě mile potěšilo, jak jsou všichni pejsci veselí, usměvaví a hraví.

Psí vychovatelky

Když vejdeme do útulku, jako první upoutá kotec s pohodlnou sedací soupravou, kterou obývají tři krásné krátkosrsté fenky. Po chvilce se dozvídám, že jsou to fenky Evy Vohánkové, které také byly nalezeny. Jsou to prý její vychovatelky, které bezvadně fungují třeba v případech, kdy do útulku přijde bojácný pes a neví, co si s cizími psy počít. Eviny fenky, kterým je od deseti do dvanácti let, jsou bezkonfliktní a cizí pes k nim brzy získá důvěru. Jsou umístěny v prvním kotci i pro případ, kdy sem přijdou lidi s dětmi. Především v případě základních škol je téměř nemožné, aby učitelky ohlídaly patnáct dětí, které si chtějí psy pomazlit. Když tedy strčí ruce do kotce, má Eva jistotu, že jim fenky nic neudělají, protože jsou hodné.



Od rána je práce dost

Práce okolo psů začíná v útulku v sedm hodin ráno. Nejprve je potřeba uklidit kotce a psy nakrmit. Během úklidu se psi postupně pouštějí do výběhu. Když je celá řada kotců vyčištěná, je čas, aby si dali snídani i lidé. „Pak se kolegyně stará o kočky a já pouštím psy ven na zahradu, aby měli prostor a čas se proběhnout venku. Takhle je pouštím celé dopoledne, protože někde to jde jen jednotlivě. Také máme ještě kotce z venku, ty je také potřeba zkontrolovat. Úklid tu probíhá stále,“ říká vedoucí útulku. Po poledním obědě má zhruba dvě hodinky na vydechnutí, ale pak zase začne pouštět psy ven nebo s nimi jde na procházku mimo útulek. Chodí sem vcelku pravidelně i venčitelé – ti musí být plnoletí, děti musí být vždy v doprovodu dospělé osoby. Péče o psy končí obvykle až kolem deváté hodiny večer. Někdy jede Eva domů a někdy v útulku přespává, podle situace. Psi jsou tu s nejrůznějšími osudy i povahami. Lidé prý stále velmi často kříží labradory a pitbuly, což je podle Evy asi nejhorší kombinace. „Jako štěňátko je to roztomilé, v rodině nechají děti, aby psu lezly po hlavě, ale když pes vyroste, dítě kousne a oni se ho pak zbaví. Ta práce je tu stále dokola, od úklidu až po lidi,“ říká Eva Vohánková.

Nejen psi a kočky

Občas se stane, že do útulku přijmou i jiné zvíře, než je pes či kočka. Nedávno zde třeba chytili labuť, která nemohla létat a ležela uprostřed silnice. Měli ji v karanténě vedle psů a čekali, jak na ni budou reagovat. Psi ji ale jen tiše sledovali a ani nemukli. Podle pracovníka ze zooparku, kterého k ní přivolali, byla ještě mladá a zřejmě se učila létat. Když už jí to nešlo, spadla na zem – nešťastně ale zrovna na silnici. Někdy tu mají i káňata, ale starali se také o mývala se zlomenou nohou nebo dehydrovanou krysu. Občas také vystříhávají za pomoci policie srnky zapletené do plotů. Starají se i o odvoz přejetých zvířat ze silnic do kafilerie.

Prohlídky útulku mají své ale…

Spousta lidí by si útulek ráda prohlédla a chodili by se na pejsky dívat. Jenže to má svá úskalí. Když totiž psi spatří, že někdo přišel, začnou v nadšení vytahovat z vnitřních kotců své pelíšky do venkovních, kde je rozcupují. Nebo začnou z rozrušení skákat po plotě výběhu a reagovat i na své psí sousedy. Když to jde, tak zájemcům pustí hodné psy na zahradu, kde se s nimi mohou pomazlit.

Nové majitele si prověřují

Pokud jde o výběr nových majitelů, je to zpravidla těžké. Někdo může působit zvláštním dojmem, ale přitom se může o psa starat přímo královsky. Jindy i lidé, kteří naslibují hory doly, nakonec o psa nepečují tak, jak by měli. „Nedávám psy do adopce na první pokus. Chci, aby se zájemci chodili nejdříve se psem projít ven a seznámili se. Také chci, aby mi dokázali, že psa opravdu zvládnou. Takže je někdy doprovázím i do města a sleduji, jak si se psem rozumějí. Opravdu si netroufnu dát psa komukoli. Snažím se nové majitele pečlivě vybrat,“ říká Eva Vohánková. Pejska si může osvojit i člověk, který už má nějakého doma, ale je ideální, když přijde do útulku i s ním, aby se hned vidělo, jak si budou s případným novým spolubydlícím rozumět. Také si Eva může hned udělat obrázek, jak člověk svého psa vychovává a jedná s ním.

Kastrace jak kdy

V útulku se snaží kastrovat všechny psy a kočky, když to jejich zdravotní stav dovolí. „Nejsem žádný fanatik. Nejdřív řešíme zdravotní stav zvířete a děláme různé testy, aby se třeba nestalo, že stará fenka nepřežije narkózu,“ říká Eva Vohánková. Teď tu zrovna mají fenku se dvěma štěňaty. Někdo ji vyhodil na hlavní silnici vedoucí na Karlovy Vary a zřejmě chtěl, aby ji přejelo auto. Byla ve velmi špatném stavu, takže v útulku nejprve ani nezjistili, že je březí. Jenže za pár dní se jí narodila štěňata. Fena je zřejmě kříženka středoasijského pasteveckého psa, váží 60 kilogramů a odmítala kontakt. „Pak nemáte moc co zjistit. U takových psů je složité i veterinární ošetření, aby veterináře nesnědli. Byl to krásný mladý velký pes, ale někdo ji zničil. Měla cecíky až na zem, prázdné, a pravděpodobně měla štěňata z každého hárání,“ říká Eva. Fenka už také nemůže moc na zadní nohy a Eva přiznává, že když dáváte psa půl roku do normálního stavu, je těžké ho pak někomu dát. Zvlášť když se na vás pes fixuje. „Mám tu víc psů, kteří nejdou umístit. Za chvilku tu budu mít asi místo útulku soukromou psí zahrádku,“ směje se Eva a dodává, že pastevci obecně milují svou rodinu, ale obvykle mají problém s okolím.


Z útulku na zámek

Příběh jako z dobrodružného filmu si zažil jeden ze psů, který prošel ciboušovským útulkem. Nalezen byl na horách a lidé se ho nejprve báli, protože vypadal jako vlk. Měl uši nahoru a jeho srst byla šedivě bílá. Zavřeli se před ním do auta a čekali, co se bude dít. Jelikož se ale pes netvářil nijak agresivně, nalákali ho k sobě a odvezli do Ciboušova. Eva Vohánková při příjmu zjistila, že má čip, který pochází ze španělského útulku. I když to nebylo jednoduché, nakonec zjistili, že ze španělského útulku putoval do péče lidí z jiného státu, když mu byly asi čtyři měsíce. „Na fotce, když byl malý, vypadal jako štěně pitbula. Jenže u nich nevíte, čím jsou křížení, protože ve Španělsku jsou i rasy, které u nás nemáme,“ říká Eva Vohánková. A co se stalo dál? Tenhle pes nesnášel jízdu autem, a když jeho noví majitelé jeli společně s ním na dovolenou a brali to přes Českou republiku, tak moc jim v autě vyváděl, že ho vypustili na silnici. „Když se ho podařilo nálezcům nalákat do auta, všimli si, že má úplně sedřené polštářky na tlapkách, protože ustavičně běhal po silnici, honil auta a hledal své lidi. Majitele jsme nakonec vypátrali, ale nebylo nám to k ničemu. Měli jsme ho tu asi rok. Nebylo to s ním úplně jednoduché, ale ještě to šlo. Nakonec si ho adoptovali jedni fajn lidé a teď bydlí na zámku a dělá zámeckého psa. Když v zámku točí videa, vždy tam je i on. Chodili s ním i na cvičák a rozumějí si,“ říká Eva.

Čím pomoci?

Útulek v Ciboušově patří městu, které jej sponzoruje. „Na útulek bylo za minulý rok potřeba milion korun, město nám dává asi polovinu,“ říká Eva. Zbytek si musí shánět sami. Proto jsou zde rádi za jakýkoli finanční dar nebo uhrazení faktury za léčbu zvířat u veterináře v Klášterci nad Ohří, případně nákup léků – jejich veterinář přesně ví, co potřebují. Velmi si ho zde chválí a jsou rádi, že s nimi spolupracuje a je ochoten kdykoli v případě potřeby přijet přímo do útulku a zvířata ošetřit. Co se týče krmiva, tím jsou zde aktuálně poměrně zásobeni, ale věci, jako jsou prostěradla, deky, ručníky a povlečení se hodí vždy. Ideální je Evě Vohánkové zavolat a ona vám sdělí, co potřebují.


Psí útulek Ciboušov
Klášterec nad Ohří – Ciboušov
tel.: 602 952 692
e-mail: pejsciklasterec@seznam.cz
web: www.pejsciklasterec.cz

Text a foto: Marie Trauškeová

 

■ nahoru


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím!