pomáháme

Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro
zdravotně postižené

Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené o.s.®

 O.S. Srdcem pro kočky

nadační fond Pes v nouzi

SmartDog s.r.o. Slovensko

Abeceda dogtrekingu (díl 12.): Řídit se rozumem

Bez ohledu na osobní vztah k vědě zvané matematika musíme dnes a denně řešit řadu matematických úloh. Náš život je přeplněn řešením rovnic o jedné či více neznámých. A těmto rébusům se nevyhneme ani při našem soužití se psy.

 



Na dogtrekkingových závodech jsem byl nejednou svědkem špatného řešení přímé úměry. Přitom je nutno zachovat pouze jeden jediný správný postup… Stále je nutno mít na paměti, že „pravidlo“: Co je dobré pro mne, je dobré i pro mého psa – v žádném případě neplatí! Nahraďme je skutečně správným pravidlem: Co je dobré pro mého psa - je dobré i pro mne! I když jde zdánlivě o pouhou výměnu slůvek, význam věty je zcela jiný!

Je to volba člověka, ne psa



Závodnické ambice nikdy nesmějí převážit misku vah a ohrozit pohodu a zdraví psa. Pohled na kulhajícího člověka možná není veselý, ale je to jeho volba. Kulhající pes při závodě je však známkou špatné volby jeho majitele. Při dlouhém závodě číhá na trati mnoho nástrah: ostré kameny (bohužel v blízkosti lidských sídlišť i střepy skla), v létě místy horký a měkký nekvalitní asfalt lesních silniček atd. atd. Ani při správném a kvalitním tréninku není hladký průběh samozřejmostí. Zdánlivě „logická“ úvaha typu: „když můj pes v pohodě zvládl minulý závod na 120 km, musí bez problémů zvládnout ten 90ti kilometrový“ – zaručenou logiku nemá. Každý závod má své vlastní specifické podmínky. A nezapomeňte – stejně jako vy – ani váš pes nemusí mít právě svůj den… V průběhu závodu je třeba, navzdory vlastní únavě, stále průběžně sledovat stav a pohodu psa. Včasná pauza ve stínu, časté napájení, motivační pamlsky, a pokud je to možné i koupel pejska v potocích a rybnících – dokáží divy a vhodně regenerují síly psího závodníka. Je třeba vždy vycházet z momentální situace a zbytečně si neklást vysoké nereálné cíle. Dobře si vzpomínám, jak Lucie Hübnerová se svým křížencem Witko Sapa Ha zabivakovala na jednom dogtrekkingu snad pouhých deset kilometrů před cílem. Zdánlivě nepochopitelný čin. Druhého dne ráno však doskotačili rozesmátí a v pohodě – ona i její pejsek. Jistě správné rozhodnutí a správná přímá úměra.



Nevěřte dogmatům



Stále opakovaným pošetilým dogmatům typu: „pes vydrží víc než člověk“, nevěnujte pozornost. Obecně neplatí! Pouze někteří (skvěle trénovaní) jedinci určitých (nemnoha) plemen se mohou tímto „titulem“ honosit. Úctyhodný průkaz původu kondici psům nezajistí, tu může přinést a posilovat jedině trénink. Našim psům však nemůžeme nasadit laťku tak vysoko, jako by to byli úspěšní psí účastníci Iditarodu nebo Yukon Questu. Ti mají jiný tréninkový plán a jiné životní podmínky.
Zlaté pravidlo a povinnost vzít na vědomí: psovod musí své psy dokonale znát a musí rozumět jejich povahám, neboť pochopitelně i jednotliví psi (i v rámci jediného plemene) mají své specifické povahové rysy. Jinými slovy: někteří psi umí třeba svou únavu zveličit, jiní, oddaní sparingpartneři, ji mohou naopak zastírat. Můj malamut Misha, jinak velmistr relaxace a zevlování, myslel především na svůj komfort a pohodlí. Aby si svůj luxus zajistil, neváhal využít všech možností: včetně simulování (k čemuž měl nepopiratelné herecké vlohy). Naproti tomu můj malamut Fram byl ctižádostivý a oddaný kumpán, který veškeré své problémy zastíral, jen aby se zavděčil pánovi. Prostě válčil do roztrhání těla, byť by ho měl nazítří bolet „celej člověk“ respektive „celej pes“. Majitel, a hlavně kamarád psa musí svého čtyřnohého společníka dokonale znát, musí prohlédnout i „herecké zástěrky“ a vždy zvolit takové řešení a takovou taktiku, aby to bylo psa to nejlepší. Jiná volba totiž postrádá sebemenší smysl!
Při dálkových pochodech buďte pozorní a obezřetní: stále kontrolujte kondici a pohodu svého psa, často ho napájejte a při každé pauze kontrolujte stav polštářků jeho tlapek. Vyplatí se to!
Dogtrekking je extrémním vytrvalostním sportem. I když mu jeho vyznavači dávají svůj volný čas a celé srdce, je třeba mít na paměti, proč tento kynologický sport vůbec vznikl: prožít se svým psem silné zážitky na daleké cestě v krásné přírodě! Vítězstvím v dogtrekingovém závodě nezíská nikdo žádné peníze ani společenskou prestiž ve světlech reflektorů. Tyto „výdobytky“ nabízejí docela jiné sporty… Pokud po nich někdo touží, měl se už dávno věnovat tenisu, golfu, hokeji či fotbalu… My můžeme získat jen další barevné kamínky do mozaiky vzpomínek a nejsilnější pouto se svými čtyřnohými kamarády. A to rozhodně není málo.

Bolest napoví…



Nedávno jsem dostal e-mail, ve kterém se mě tazatel ptá, jaké léky užívat při bolesti nohou, pokud se objeví v průběhu závodu. Nejsem lékař ani nejsem vyznavačem samoléčení. Je třeba si uvědomit, že bolest upozorňuje na nějakou zdravotní příčinu. Odstranit bolest – a ponechat příčinu bolesti – je jistě špatná volba. Nejčastější příčinou bolesti svalů na nohách při vytrvalostních závodech bývá bolest svalového úponu z přetížení. Je to celkem banální záležitost, která však vyžaduje přerušení námahy na dostatečně dlouhou dobu. Pokud se léčba podcení, mohou z banalitky vzniknout problémy dlouhodobé, a někdy dokonce chronické.
Užívat tablety proti bolesti a zánětům bez konzultace s lékařem je problematické. Jsou to obvykle vysoce účinné léky (které jsou obvykle nasazovány k negování závažných revmatických onemocnění). Když utlumíme bolest, zbavíme se zároveň účinné signalizace, kterou nás naše tělo varuje. Šidítkem proti bolesti, pokud pokračujeme v namáhavém pohybu, můžeme „doběhnout“ k mnohem závažnějšímu zdravotnímu problému.
Myslím, že v průběhu závodu je lépe při snesitelné bolesti použít raději než tabletu – protizánětlivou mast či gel. (Při mírné a střední bolestivosti jsou speciální masti a gely účinné a – na rozdíl od tablet proti bolesti – nezatěžují organismus zažívacími obtížemi a dalšími nepříznivými vedlejšími účinky.)
Ulevit od bolesti svalového úponu samozřejmě může i známý Priessnitzův obklad. K němu nám postačí jen froté ručník namočený do studené vody (na něj je třeba další vrstva suchého froté). Aby se účinek dostavil – je potřebné ponechat obklad na postiženém místě nejméně jednu hodinu.
Ale pro dnešek už dost mentorování! Je čas vyrazit. Takže: suchou stezku, modrou oblohu a radostné kilometry pro vás i vaše psy.

Text: Jaroslav Monte Kvasnica
Foto: Jiřina Lacinová

 

■ nahoru


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím!