pomáháme

Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro
zdravotně postižené

Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené o.s.®

 O.S. Srdcem pro kočky

nadační fond Pes v nouzi

SmartDog s.r.o. Slovensko

Endal – talentovaný asistent

Stará mlékárna
reklama 

Jeden pes někdy dokáže v životě člověka udělat více zázraků než celý tým lékař- ských kapacit dohromady. Válečný veterán Allen Parton by o tom mohl na- psat román...

 

V roce 1991 sloužil tehdy jednatřicetiletý Allen Parton jako důstojník britského královského námořnictva v Perském zálivu. Mladý muž měl před sebou slibně se rozvíjející vojenskou kariéru a doma v Portsmouthu manželku a dvě děti. Jak už to však bývá, během jediného osudového okamžiku se mu pohodový život změnil v peklo. Při nehodě utrpěl vážné poranění hlavy, v jehož důsledku nejenže skončil na invalidním vozíku, ale navíc také ztratil paměť. Zpočátku nebyl schopen mluvit ani psát, nevzpomínal si na svou svatbu ani narození dětí a na dlouho upadl do depresí. V nemocnicích strávil celkem pět let a snažil se vyrovnat se svým postižením.

Anděl strážný

A tehdy do jeho života zasáhl osud podruhé – tentokrát však příznivě – když mu jako parťáka, pomocníka a nejspíš i jako anděla strážného přivedl do cesty světlého labradora jménem Endal. Tento chlupatý čtyřnohý chlapík byl od narození velice bystrý a učenlivý, ale protože trpěl kloubním onemocněním, byla jeho vhodnost pro práci asistenta zpochybňována. Nakonec se jeho výcviku ujala nezávislá charitativní organizace a Endal se stal plně kvalifikovaným a akreditovaným asistenčním psem, takže mohl být koncem 90. let přidělen jako pomocník právě Allenu Partonovi.



Obsluha bankomatu

Naprosto bez nadsázky je možné konstatovat, že Endal vrátil Partona do života. Díky své nadprůměrné inteligenci si pes poradil i s nejtěžším hendikepem svého nového pána – ztrátě řeči. Poté, co Parton přestal mluvit, naučil se se svým okolím komunikovat prostřednictvím znaků. Endal byl schopen jeho posunkům porozumět. Například když se Parton dotkl své hlavy, znamenalo to, že chce čepici – a pes mu ji podal. Když si sáhl na tvář, podal mu Endal břitvu… Nesmírně chytrý a vnímavý asistent byl schopen reagovat na stovky (uvádí se, že více než dvě stě) povelů – nejen, že ovládal různá tlačítka, knoflíky a spínače v domácnosti, uměl naplnit i vyprázdnit pračku, přivolat výtah, otevřít dveře vlaku a další důležité každodenní úkony, ale pomáhal Partonovi i nakupovat – dával zboží z regálů do košíku a byl schopen i vyndat kartu z peněženky, vložit ji do bankomatu a opět ji vyjmout a uložit spolu s penězi do peněženky zpět.

Strůjce zázraků

Během svého soužití s Partonem se stále učil další a další užitečné činnosti. Dokázal například i vytáhnout špunt z vany, když Parton upadl ve vodě do bezvědomí. Uměl svého pána v případě potřeby umístit do stabilizované polohy, přikrýt ho přikrývkou a s pomocí nouzového tlačítka na telefonu přivolat pomoc.
Díky tomu, že Endal pomáhal Partonovi celkem bez problémů zvládat běžný život, vracela se hendikepovanému muži do života i duševní pohoda. A tak se časem oba – muž i jeho pes – dočkali překvapení. Parton na tento okamžik vzpomínal: „Jednoho dne, v tom velmi tichém světě, ve kterém jsme žili, jsem z ničeho nic zabručel. Endal byl neskutečně nadšený, jako by jím projel elektrický šok. Říkali mi, že už nikdy nebudu mluvit, ale Endal ze mě řeč vytáhl.“

Zachránce života

V roce 2001 se Partonovi přihodil vážný incident, když byl na hotelovém parkovišti projíždějícím autem sražen z invalidního vozíku. Endal nezpanikařil, přetočil svého pána do stabilizované polohy, vytáhl zpod auta zakutálený mobilní telefon se speciálním tlačítkem a přivolal pomoc, pak vyndal z převráceného vozíku deku a Partona přikryl. Hlasitým štěkáním se snažil zavolat pomoc, ale když nikdo nepřicházel, rozběhl se do hotelové recepce. Svým odvážným a duchapřítomným zásahem zachránil Partonovi, který byl po nárazu v bezvědomí, život.
Ale nebyla to jen fyzická a duševní pomoc, kterou Endal Partonovi poskytoval. Dokázal mu vrátit to nejcennější – citový život a rodinu, o niž díky prožitému traumatu a následným hlubokým depresím Allen Parton málem přišel. Endal pomohl zraněnému muži opět se sblížit s jeho dětmi a manželkou. „Byl to dobrý terapeut, byl velmi jemný, každý den o mne pečoval a povzbuzoval mě, abych se snažil dělat nové věci,“ popisuje Parton Endalův přístup.

Oceňovaný hrdina

Endalovy ojedinělé schopnosti a nadprůměrná inteligence neunikly zájmu veřejnosti, médií a nejrůznějších charitativních a jiných organizací, které udělují ocenění zvířatům za jejich péči a hrdinské činy. Celkem takto získal v průběhu let 2000–2005 deset vyznamenání, mezi nimiž vyniká například cena „Pes tisíciletí“ či „Zlatá medaile“ udělovaná britskou charitativní zvířecí organizací PDSA, která je považována za zvířecí ekvivalent britského „Jiřího kříže“ – nejvyššího vyznamenání za statečnost udělovaného civilistům.
Až do roku 2009 byl Endal pro svého lidského pána na vozíčku každodenním láskyplným a oddaným parťákem, kamarádem do nepohody, pomocníkem, podporovatelem, pečovatelem a milovaným členem domácnosti. Jeho artritida se sice stále zhoršovala, ale ani to nezabránilo laskavému psovi každý den plnit svůj úkol. Teprve mozková příhoda rozhodla o tom, že 13. března 2009 Endal Allena Partona navždy opustil.

Endalův odkaz

Parton si zprvu myslel, že se nedokáže s Endalovým odchodem vyrovnat, bál se, že se jeho zdravotní stav opět zhorší a že mu žádný jiný pes nedokáže poskytnout takovou pomoc, jako jeho milovaný čtyřnohý strážný anděl, který právě odešel do psího nebe. Nové štěně, které Endal dostal, rovněž světlý labrador, kterého pojmenoval EJ (Endal Junior), mu ale opět dokázal vrátit chuť do života. Nikdy však na svého psího parťáka, který mu bez nadsázky dal druhou šanci, nezapomene, a proto se rozhodl založit charitativní organizaci Hounds for Heroes (Psi pro hrdiny), která pomáhá trénovat a poskytovat asistenční psy pro muže a ženy, kteří utrpěli zranění v britských ozbrojených silách a pohotovostních službách. Partonův EJ byl prvním ze zdejších vyškolených psích asistentů. Organizace poskytuje své služby dodnes.


Text: Mirka Koníčková
Foto: archiv

 

■ nahoru


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím!