pomáháme

Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro
zdravotně postižené

Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené o.s.®

 O.S. Srdcem pro kočky

nadační fond Pes v nouzi

SmartDog s.r.o. Slovensko

Lili mi splnila sen

Poradit si s teriéří povahou dá ledaskomu zabrat. Na druhou stranu jsou to ale velmi inteligentní, vnímaví a šikovní psi, kteří se dobře učí. I když existuje zažitá představa, že jorkšírský teriér je pes jen na gauč či výstavy, Michaela Houserová se s ním úspěšně věnuje agility a obedienci – v obou těchto sportech startuje se svou fenkou Lili v nejvyšší výkonnostní třídě. Dokazuje, že malé psy rozhodně není dobré podceňovat.

 

Jako úplný začátečník a neznalec jsem se ke kynologii dostala díky svému „skoro jorkšírovi“ Tondovi a nyní se ji věnuji osmým rokem. Tonda je totiž kříženec jorkšírského teriéra, dneska jedenáctiletý pán na odpočinku. K výcviku jsem musela přistoupit díky jeho nevyrovnané povaze, kdy útočil na ostatní psy, nejspíš dle hesla „raději sežrat než být sežrán“. Zkusili jsme toho spoustu, jak s tím bojovat - přes klasický cvičák s korekcemi a „socializací“, což stav ještě zhoršilo, až po výcvik pozitivním posílením. Tam jsme zpočátku také nasekali spoustu chyb, ale díky skvělým seminářům a spoustě nových přátel se nám nakonec podařilo složit i několik zkoušek z poslušnosti a zalíbila se nám sportovka malých plemen. Také jsme si zamilovali běh a zúčastnili se několika canicrossových závodů a psího triatlonu, kde jsme měli úspěch. Toníčka to sice v běžném životě úplně nepředělalo, stále je domácí zlatíčko a venkovní ďábel, ale nás to naučilo s ním žít a rozumět jeho potřebám. Jeho výcvik byl dost komplikovaný, hodně mě vyškolil, ale i zavedl na cestu výcviků psů pozitivním posílením, která se stala nerozlučnou součástí mého života.

Pak přišla Lili

Když bylo Tondovi pět let, rozhodla jsem se koupit si druhého psa, se kterým bych se věnovala také výcviku, tentokrát s načerpanými zkušenostmi a od mala pozitivkou. Zůstali jsme u malého plemene a pořídili si Lilču, fenku jorkširského teriéra, celým jménem Hailey JE-CU-B. V plánu byla sportovka malých plemen a agility. Výcvik na rozdíl od Toníčka plynule navazoval, Lilinka je jeho přesný opak. Všechny a všechno moc miluje, všechno jí zajímá a ráda se učí. Možná to bylo z počátku hodně těžké, získat její pozornost a převést tu radost do cvičení. Ale protože miluje jídlo, když už začala správně komunikovat, tak nebylo zase úplně těžké jí motivovat. Od mala jsme trénovali agility, stopovali a cvičili poslušnost dle Národního zkušebního řádu. A asi v roce jsme objevili obedienci, která nám učarovala. Moc se mi na ní líbilo, že nediskriminuje malé pejsky, na rozdíl od sportovky (výška překážky, velikost aportu) se přizpůsobuje velikosti psa. A také, pro malá plemena nepříjemná střelba, tu není. A tak jsme postupně přešly ze sportovky na obedienci jako náš hlavní sport. A spolu s agility u těchto dvou zůstáváme do teď.



Vše vyžaduje trénink

Trénujeme několikrát do týdne. Většinou máme jednou trénink agility a dvakrát trénink obedience. Ale vlastně cvičíme a učíme se skoro každý den. Když je počasí rádi doplníme trénink výletem nebo jedeme plavat. Když je ošklivo věnujeme se dogfitness a posilujeme na balonech. Cvičím si většinou sama, ale pravidelně se účastníme i výcvikových seminářů obedience, ať už s českými nebo zahraničními trenéry.

Nejvyšší kategorie obedience

Cesta do kategorie OB3 byla a je opravdu náročná, ale moc nás baví. Řekla bych, že se obě těšíme na každý trénink. Dostat se do OB3 s jorkšírem byl opravdu zpočátku jen sen. No a ten se díky naší píli splnil. Jsem moc šťastná. Bylo to opravdu hodně práce, učení a upevnění cviků trvá u malého teriéra o něco déle, než u ovčáckých plemen. Splnění této zkoušky nás ale i moc motivovalo k další práci, a kdo ví co bude dál. I když udržet formu v této kategorii je vážně ještě těžší, než cviky naučit. Také působím v obedienci jako steward. To mi určitě pomohlo víc se seznámit s řádem a fungováním obedience. Což se k výcviku hodí. Zatím toho na oficiálních závodech moc „odstéwardováno“nemám, ale doufám, že to doženu. Při trénincích stewarduji neustále. Bohužel většina lidí si myslí, že jorkšír patří jen na gauč a že se nedá pořádně vycvičit. Doufám, že v tomto směru boříme předsudky a motivujeme jiné páníčky k větší aktivitě se svými pejsky. Chtěla bych s Lilinkou získat Šampiona práce obedience.

Vše jde, když se chce a na plemeni až tolik nezáleží

Myslím, že pokud chcete dělat nějaký psí sport dobře, práce je to hodně s jakýmkoliv plemenem. Malá plemena budou asi náchylnější na prostředí, počasí, terén. V obedienci jsou pro nás nejtěžší vzdálenosti. To, co velký pes s přehledem vidí, v to musí ten malý věřit, že tam je. Musí vám 100% rozumět a důvěřovat. Rády také běháme agility, zde jsme se také už probojovaly do nejvyšší kategorie A3. Lilinka pak ještě ráda čuchá. Kromě toho chodíme také rádi na výlety a jezdíme na kole. A co bych vzkázala závěrem? Buďte aktivní, mějte rádi své psy a nebojte se přihlásit na nějaký psí sport. Váš pejsek vás za to bude milovat!

Text: Michaela Houserová
Foto: Marie Trauškeová a Jana Krátká

 

■ nahoru


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím!