pomáháme

Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro
zdravotně postižené

Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené o.s.®

 O.S. Srdcem pro kočky

nadační fond Pes v nouzi

SmartDog s.r.o. Slovensko

Život se smečkou

O svůj příběh o životě se smečkou šesti psů se rozhodla podělit naše čtenářka Kristýna Sůsová. Ta se psům věnuje většinu svého volného času, a navíc s nimi úspěšně soutěží v dogdancingu.

 

Různé malé hlodavce jsme měli doma skoro odjakživa, ale ke psům jsme se dostali až po přestěhování z bytu do domku. Při prohlížení inzerátů nás zaujali rozkošní malí bílí chlupáči – štěňátka podhalaňského ovčáka. Na štěňátka jsme se jeli nezávazně podívat, ale když jsme je viděli a dozvěděli se, že je volná poslední fenka, bylo rozhodnuto.

Podhalaňští ovčáci

Z naší chlupaté kuličky vyrostla krásná, milá a zdravá fenka, a protože se jedná o málopočetné plemeno, rozhodli jsme se jí uchovnit a odchovat si jeden vrh. Jak štěňátka rostla a začala odcházet do nových domovů, bylo postupně jasno, že nám jedno zůstane doma. Potom, co nám žila osm týdnů v obýváku a strávili jsme noci kontrolováním a krmením, jsme je nemohli nechat všechny odejít. Nechat si štěně jsme nijak neplánovali a jen to tak vyplynulo, takže si Artík vybral spíš nás, než my jeho. A s ním jsem postupně pronikla do kynologického světa.

Výběr porkačoval

Přestože se jedná o pastevecké plemeno, on by pro mě udělal všechno. Vyzkoušeli jsme si společně prvky z dogdancingu i agility, navštívili různé psí akce, výstavy a jezdili na výlety. Zároveň jsem v té době začala přemýšlet o pořízení dalšího pejska. Chtěla jsem menší plemeno, aby pejsek mohl bydlet s námi doma, protože Artík spal radši venku v boudě. Věděla jsem, že bych se chtěla věnovat psím sportům a na Facebooku jsem náhodou objevila blue merle australského ovčáka. Po zkušenostech s Artíkem jsem ale chtěla psa, kterého bez problémů v případě nějakého problému sama unesu, a tak jsem po delším pátrání narazila na v té době ještě ne tak známé šeltie.
Splňovaly všechno. Jsou to ideální rodinní psi, chlupatí, milí, chytří, nekonfliktní a hlavně lehcí.



Čekání se vyplatilo

Po skoro roce vybírání a čekání jsem si přivezla svojí fenku. Sheila byla neuvěřitelně chytré a šikovné štěňátko, které si postupně doma všichni zamilovali. A protože se o šeltiích říká, že jsou jako brambůrky a jedna nestačí, přibyla k nám během čtyř měsíců další dvě štěňátka, Lotty a Dreamy. Jak říká moje mamka: „Mám tři děti a každé má svou šeltii.“ Bylo to úžasné období. Sledovat, jak si spolu hrají, vymýšlí lumpárny a nikdy se nenudí. Mít doma jedno štěně je skvělé, ale se třemi byla o to větší legrace.
Od malička jsme už se štěňátky začali s tréninkem triků a prvků z dogdancingu, vše zábavnou formou a s odměnami v podobě pamlsků. Nedá se říct, že by některé z nich bylo šikovnější, všechny to bavilo a stále baví a neustále nás překvapují svojí chytrostí a vynalézavostí.

Meggie zaplnila místo

Kromě dogdancingu jsme si se Sheilou vyzkoušely i canisterapii. Přestože lidi zbožňuje a naučila se, jak si správně nadhodit ruku na svůj čumák, když jí zrovna někdo nevěnuje pozornost a ona chce drbat, na canisterapii se úplně nehodí. Je to typická šeltie, která je zpočátku zdrženlivější a nějakou dobu jí trvá, než člověku začne důvěřovat. Začala jsem se proto poohlížet i po jiném plemeni, které by bylo ideálně stejně velké a temperamentní jako šeltie, ale nebylo rezervované vůči lidem. A tak jsem objevila pudlíky. A spolu s pudlíky i úžasnou paní chovatelku, která chová pudlíky už řadu let a štěňátkům se opravdu věnuje. Nevadilo jí počkat, až štěňátka povyrostou a začnou se projevovat povahy, zároveň je socializovala, jak jen mohla. A tak, když jsme se asi v pěti týdnech jeli podívat na jedinou fenku ve vrhu, bylo jasno a za čtrnáct dní jsme si domů vezli malou hnědou čertici. V průkazu původu má jméno Queen a když chce, umí se opravdu chovat jako královna, ale po domácku to je Meggie. Naše malá, chytrá, téměř neunavitelná a věčně veselá čertice, která nesmí chybět u žádné lumpárny. A také mistryně v kradení jídla, které není její. Měli jsme trochu strach, jak jí smečka šeltií přijme, ale Meggie se na ně hned po příjezdu k nám vrhla a šeltie nestihly nic namítat.

Změna je život

S pořízením psů se náš život postupně změnil. Najednou máme chlupy úplně všude, i tam, kde bychom je kolikrát nečekali. Ale hlavně máme společníky, kteří nás nenechají jít samotné ani do sprchy, a když jim náhodou zavřeme dveře, čekají za nimi. Kamarády, kteří večer s námi soutěží o to, kdo zabere větší část postele a čí bude peřina. Mají také na svědomí několik zničených ponožek, sežraných snídaní a pudlice se pravidelně vyžívá v důkladné likvidaci psích hraček. Mít jednoho psa je skvělé, ale mít smečku psů je ještě lepší. Koukat se, jak spolu vzájemně komunikují, hrají si, provokují se, ale pak spolu klidně usnou na jednom pelíšku je lepší, než jakýkoliv film v televizi. Nedá se říct, že s jednou by se lépe cvičilo a druhá byla mazlivější, každý z našich psů bez ohledu na plemeno je jiný, ale za pamlsek a pochvalu jsou všichni schopní udělat téměř cokoliv. Svůj život bez psů si už neumím představit a přestože v současné době žádné další štěně do naší smečky dvou podhalaňských ovčáků, tří šeltií a středního pudla neplánujeme, jeden nikdy neví.

Text a foto: Kristýna Sůsová

 

■ nahoru


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím!