pomáháme

Pomocné tlapky o. p. s. - asistenční psi pro
zdravotně postižené

Helppes - Centrum výcviku psů pro postižené o.s.®

 O.S. Srdcem pro kočky

nadační fond Pes v nouzi

SmartDog s.r.o. Slovensko

Baldy, aljašský zachránce života

Mushing je krásný sport, který využívá spojení lidskéa psí odvahy, vytrvalosti a touhy vítězit. Jeho kořenysahají na samý počátek 20. století a jsou spojeny s neza-pomenutelným příběhem.

 


Allan Alexander Allan byl před sto lety na Aljašce známý pod přezdívkou Scotty. Znal ho tam každý, byl totiž nejslavnějším musherem své doby. Alan byl dobrodruh, závodník a chovatel, a navíc uměl využít vzrůstajícího zájmu o jízdu se psím spřežením nejen jako o dopravní prostředek, ale jako o novou formu rekreačního sportu.
Narodil se v roce 1867 v Dundee ve Skotsku a už jako malý kluk miloval práci se zvířaty. Ve dvanácti letech se naučil, jak zkrotit a trénovat koně, a když mu bylo devatenáct, zavedla jej tato práce do Ameriky, kde už zůstal. V roce 1896 se tam oženil a s manželkou Ellou přivedli na svět tři děti. Poté zanechal rodinu v Oregonu a zamířil jako správný dobrodruh na sever.

Zchváceni zlatou horečkou

V těch letech ovládala území kolem řeky Klondike na severozápadě Kanady „zlatá horečka“. Vydalo se tam na sto tisíc lidí, kteří uvěřili, že můžou zbohatnout díky zlatu, které tam najdou. Několika z nich se to povedlo, většina však zůstala chudá. A tak, když bylo v roce 1899 objeveno zlato u aljašského města Nome, přesunula se tam většina prospektorů z Klondiku. Také Scotty zamířil nejprve na Klondike a později na Aljašku.
Už na Klondiku pracoval nejen s koňmi, což bylo jeho původní řemeslo, ale také se psy. Se psím spřežením přepravoval zásoby po nebezpečných, zmrzlých stezkách. Po příchodu do Nome se soustředil na výcvik psů, které posbíral cestou nebo našel na místě. Většinou se jednalo o psy toulavé nebo takové, které si už jejich majitelé nemohli dovolit, a tak je přivedli Scottymu. Ten jim poskytl nejen stravu a bezpečné zázemí, ale i profesionální výcvik. Se psy si rozuměl, říkal o nich: „Psi jsou ta nejintuitivnější živá stvoření. Přebírají schopnosti svého vůdce. Proto jsem svým psům nikdy nedovolil poznat, že jsem unavený. Na konci dne si vždy pozpěvuji nebo hvízdám, aby dojeli do cíle s ocasy zdviženými a vrtícími.“



Pionýři mushingu

Scotty Allan se usadil v Nome a po nějaké době se za ním přestěhovala i jeho manželka s dětmi. V roce 1907 se domluvil s Esther Birdsall Darling, spisovatelkou žijící v Nome a podporovatelkou psích spřežení, a společně založili chovnou stanici Nome Kennel Club, aby tak zlepšili péči o psy pracující v psích spřeženích. V té době také Scotty získal psa jménem Baldy, prodal mu jej mladý chlapec, který se o něj už nezvládal postarat.
Jak později Scotty Allan napsal ve své autobiografii nazvané Zlato, muži a psi, byl v roce 1908 jedním ze zakladatelů prvního, 408 mil dlouhého závodu psích spřežení All Alaska Sweepstakes, vedoucího po trase z Nome do Candle, od pobřeží Beringova moře k pobřeží Severního ledového oceánu. (Tento závod se mimochodem jezdí dodnes.)
První ze závodů All Alaska Sweepstakes trval pět dní a vyhrál ho John Hegness. O rok později, v roce 1909, se Scotty Allan se svou smečkou opět chystal vyrazit na stovky mil dlouhou trasu, když jej den před startem postihlo neštěstí – náhle zemřel jeho vůdčí pes Kid. Scotty musel rychle vybrat náhradu a rozhodl se pro Baldyho, kterému důvěřoval, jenž však dosud neměl žádné zkušenosti jako lídr. O tom, že měl šťastnou ruku, se přesvědčil hned v následujících hodinách. Během závodu totiž došlo k incidentu, který mohl zaplatit cenou nejvyšší.

Závod, ve kterém šlo o život

V průběhu závodu, v odlehlé pustině, se Scotty za jízdy naklonil nad saně, aby se podíval, jestli nemají zlomenou skluznici, a narazil přitom hlavou do železné značky, která stála u cesty. Náraz ho vyhodil ze saní a on zůstal v bezvědomí ležet na sněhu. Psi ale běželi dál a trvalo poměrně dlouho, než jim došlo, že ztratili svého pána. Baldy byl však natolik chytrý, že v okamžiku, kdy to zjistil, saně otočil a vydal se zpět Scottyho hledat. Když psi v dálce uviděli mužovo bezvládné tělo jako černou tečku v nekonečné záplavě bílého sněhu, přidali do běhu. Poté, co k němu dorazili, Baldy viděl, že Scotty je zraněný – z tržné rány na hlavě mu vytékala krev a zbarvovala sníh kolem doruda. Nešťastný pes mu položil tlapu na hruď a jemně zaškrábal. Jeho pán se však ani nepohnul. Baldy mu olízl tvář, ale zdálo se, že Scotty je mrtvý. Pes se dal do zoufalého vytí a po chvíli se k němu přidal i zbytek smečky…
Vytrvalý Baldy to ale nevzdával a po nějaké době teplý jazyk na mužově tváři a packy na jeho prsou odvedly dobrou práci – Scotty se probral. Naštěstí dokázal opět na saně nastoupit a v závodě pokračovat. Zaznamenal tehdy dvě vítězství najednou – nejen že unikl nebezpečí umrznutí a vyhrál tak boj o život, ale spolu se psy vedenými úžasným Baldym dokázali projet trasu v nejrychlejším čase.

Celonárodní hrdina

Své vítězství v závodě All Alaska Sweepstakes pak zopakovali znovu v letech 1911 a 1912 a celkově se osmkrát umístili do třetího místa. Jejich umění a skvělé výsledky se prostřednictvím celostátních novin, jako například New York Times, dostaly do povědomí široké veřejnosti.
Chovná stanice Scotta Allana se stala tak proslulou, že když se Spojené státy americké zapojily do první světové války, vláda pověřila jeho psy plněním válečných úkolů – měli pomoci zásobovat francouzskou armádu. Celkem bylo vybráno sto šest psů z Nome, z toho dvacet osm bylo Baldyovými syny či vnuky. Celá skupina byla tehdy spojena do jednoho spřežení o celkové délce tři sta padesát metrů, a když tato dlouhatánská karavana projížděla ulicemi města k přístavu, aby se zde nalodila, byl to pro místní obyvatele nezapomenutelný zážitek.
Později se Scottyho rodina i s Baldym přestěhovala z Aljašky do Kalifornie a společně si zde užívali zaslouženého odpočinku v teple kalifornského slunce. Houževnatý pes se dožil krásných patnácti let. Na jaře roku 1922 našli čtenáři na stránkách New York Times tuto zprávu: „14. dubna – Baldy z Nome, známý díky závodům, které vyhrál na Aljašce, a hrdinství jeho dvaceti osmi potomků, jež daroval Francii za světové války, byl dnes pochován. Zemřel v psí nemocnici stářím a místo jeho posledního odpočinku je pod keři v zahradě Scottyho Allana, jehož život kdysi zachránil.“ Baldyho příběh později Esther Birdsall Darling zpracovala v knize Baldy z Nome.

Text: Mirka Koníčková
Foto: archiv

 

■ nahoru


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Rozumím!